Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pHostý si tiše předčítám,
v lavici psG#maný vzkazy, který znám,
kC#molik slov, co vrF#yto je tam
tD#muší už skoro vybledlG#mou,G#m/F# 
kdEyž si čtu, divnej pHocit mám,
C#memýšlím, jak ta lF#éta jdou.
R:THěch knížek čtEených pHod lavicíE,
tHěch kaněk v sEešitě a kHolemE,
Ha místo vzD#7orců v pG#močetniciE 
nC#mapsáno "Školo, sbF#ohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lC#maviciF# tužkou popsanHouHmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: